Příroda učitelka
Mezinárodní konference o otázkách historického i současného využití přírodního prostředí a školních zahrad k výchově a vzdělávání
Termín: 19. 6. – 20. 6. 2025
Místo konání: NPMK, Valdštejnská 20, Praha 1
Pořadatelé: Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského; Historický ústav AV ČR – Centrum pro dějiny vzdělanosti
Délka příspěvku: 25 minut
Jednací jazyky: angličtina, čeština
Environmentální výchova se ve školách začala prosazovat až v posledních desetiletích, ovšem příroda jako taková hrávala v pedagogickém procesu svou roli i v minulosti, a to od jeho počátků v předškolní výchově (J. A. Komenský) až po univerzity. Logicky se zde přitom nabízelo spojení teorie a praxe. Postupně se tak prosazovala nejen botanika ad. předměty, ale také organizované školní výlety do přírody, jejichž účelem nebyla jen relaxace, ale rovněž výuka. Zásadní úlohu začaly hrát v raném novověku také postupně budované školní či univerzitní zahrady. Ty samozřejmě bylo možné využít nejen jako podstatný doplněk výuky, ale sloužily také materiálním potřebám škol (jeden ze zdrojů zajištění potravin). Při školách vyššího typu (gymnasia illustre, akademie či univerzity) byly postupně zakládány také botanické zahrady.
Ačkoli počátky byly tedy mnohem starší, významným přelomem v roli přírody ve školní teorii a praxi a v rozšíření studia flóry, fauny, ale i třeba mineralogie apod., sehrálo osvícenství a následně 19. století. V prostředí rakouské monarchie, později Rakouska-Uherska se uvedené tendence projevily se vzrůstající měrou i v oblasti legislativy. Od poslední třetiny 19. století bylo pak přímo školskými úřady nařizováno zřizování školních zahrad.
V přístupu k zahradám převládal především utilitární pohled, ten se však postupně měnil a meziválečné období charakterizovalo pojetí školní zahrady jako svého druhu školní pomůcky. Po druhé světové válce se v podmínkách českého školství zahrady sice dále rozvíjely, ovšem přístup k nim se opět redukoval na pěstitelské pojetí. V současnosti již školní zahrady přestaly být nedílnou součástí škol, ale v posledních letech lze vypozorovat renesanci zájmu učitelů o využití zahrad a přírodního prostředí pro výuku.
Cílem konference konané v termínu 19. 6. – 20. 6. 2025 v Národním pedagogickém muzeu a knihovně J. A. Komenského je poskytnout prostor pro prezentaci příspěvků z těchto tematických okruhů:
1) Role přírody v teoretické části výchovy a vzdělávání od předškolní edukace přes preuniverzitní po vysoké školství – přístup soudobé pedagogiky od renesance s dědictvím antiky po současnost, lokální i centrální školní řády, ordines lectionum, příroda v jednotlivých předmětech a v povinné školní četbě, v univerzitních tezích, při zkouškách různého druhu apod.
2) Školní zahrada jakožto prostor komplementární ke školní budově – zahrada jako místo pěstování rostlin a dřevin – co a proč se na zahradách pěstovalo; zakládání a údržba zahrad (úřední předpisy o školních zahradách a jejich reálná podoba; proces schvalování podoby školních zahrad); využití školních zahrad pro výuku i sklizeň; školní zahrada a práce na ní ve vzpomínkách učitelů a žáků; školní zahrada jako vzorová zahrada pro širší okolí; univerzitní a botanické zahrady jako svébytný typ školní zahrady.
2) Škola jako místo chovu včel a bource – chov včel a bource morušového, učitelé jako propagátoři včelařství a hedvábnictví, včelařské kroužky, propojení včelařských spolků a školy.
3) Příroda a školní zahrada v pedagogickém myšlení – školní zahrada jako učební pomůcka; školní zahrada v úvahách reformních pedagogů; školní zahrada jako místo pro zážitkovou pedagogiku.
4) Přírodní prostředí a školní zahrady v současném školství (na školách všech typů a stupňů) – kazuistiky současného využití školních zahrad pro výuku; otázky a problémy spojené se zakládáním a údržbou zahrady a jejím financováním.
Chronologicky nejsou příspěvky nikterak omezeny, jedna ze sekcí by měla ukázat využití přírodního prostředí a školních zahrad v současnosti.
Konference navazuje na aktuální výstavu Bzukot školních zahrad. Ekologická výchova v proměnách času, která je k vidění v NPMK v termínu 29. 11. 2024 – 2. 11. 2025.
Přihlášky s návrhy příspěvků a jejich stručnou anotací (400 slov) v jazyce příspěvku zasílejte na adresu historik@npmk.cz do 15. 4. 2025.
Vyrozumění o přijetí příspěvku obdržíte do 30. 4. 2025.
Ke stažení
Výzva k účasti na mezinárodní konferenci
Ve spolupráci České společnosti pro výzkum 18. století a Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského se bude v Praze ve dnech 6. – 7. listopadu 2025 konat
X. (mezinárodní) bienále České společnosti pro výzkum 18. století
Zavedení všeobecné školní docházky a školská reforma na konci 18. století v habsburské monarchii a dalších středoevropských regionech
Zdroj vyobrazení: https://encyklopedie.ckrumlov.cz/img.php?img=1945&LANG=en
Přesně před 250 lety, v roce 1775, byla v habsburské monarchii vydána Kniha methodní Ignaze Felbigera, první konkrétní krok vyplývající ze školského zákona vydaného v prosinci roku 1774. Na základě Felbigerova školského zákona byl dne 2. srpna 1777 přijat také organizační školský řád pro Uhry, Ratio educationis totiusque rei literariae per regnum Hungariae et provincias eidem adnexas (Soustava výchovy a školního vzdělávání v Uherském království a k němu připojených provinciích).
Shodou řady okolností byly zhruba ve stejné době iniciovány také další zásadní počiny na poli elementárního vzdělání ve střední Evropě, které vybízí ke srovnávacímu pohledu: v roce 1774 vznikl v Dessau vzdělávací ústav Philantropinum a Polsku byla z iniciativy krále Stanisława Augusta Poniatowského v roce 1773 zřízena Komise národního vzdělávání – první centrální instituce pro vzdělávání na světě, která převzala personál a budovy zrušených jezuitských škol. O dva roky později byla ve Varšavě založena Společnost pro elementární knihy, která měla za úkol vytvářet učebnice.
Cílem X. bienále České společnosti pro výzkum 18. století je zmapování a komparace nových výchovných a výukových modelů, které se v té době formovaly nejen v různých zemích habsburské monarchie, ale také v dalších regionech střední Evropy, především pak německých a polských.
Možná témata (okruhy) konferenčních příspěvků:
- budování školské sítě, organizační a finanční podmínky a překážky
- organizace státního dohledu na školství
- scholarizace a alfabetizace prostých poddaných; možnosti a limity školské docházky
- škola jako nástroj disciplinace a občanské loajality
- role středních škol, vztah k tradičním gymnáziím (latinským / řádovým školám)
- problematika školních budov a jejich vybavení
- školní každodennost, výuka a učitelé
- role učitele ve společnosti
- metodika vyučování a tvorba učebnic
- vzdělávání učitelů a jejich hmotné zabezpečení
- budování a reorganizace evangelického a židovského školství
- domácí vzdělávání a jeho kontrola
- výchova a vzdělávání dětí
- vzdělanci a jejich role při reformě školství
- univerzitní reformy po zrušení jezuitského řádu – fakulty filozofické a teologické
Místo konání: Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, Valdštejnská 20, Praha 1.
Vybrané příspěvky budou po řádném recenzním řízení publikovány v časopise ČSVOS – Cornova (ERIH+, SCOPUS, DOAJ), případně v jiném srovnatelném periodiku.
Zájemci o účast mohou zaslat anglický abstrakt svého příspěvku v rozsahu půl až jedné strany (cca 400 až 700 slov) do 15. června 2025 na adresu osmnacte.stoleti@gmail.com.
Za organizátory:
Doc. Daniela Tinková, PhD., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; ČSVOS
daniela.tinkova@ff.cuni.cz
Mgr. Martina Halířová, PhD., Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského
halirova@npmk.cz